Test – Předložte jízdní doklady a průkazy na slevu…

…nebo mi selže pistole, hodilo by se dodat. Rozmohl se nám ve vlacích Českých drah takový nešvar. Někteří členové palubního personálu se rozhodli patrně vzít prozákaznický přístup do svých rukou a opět nastolit doby modré armády. Možná že se ona formulace „Předložte jízdní doklady…“ nachází přímo v předpisu palubního personálu modrého dopravce, kdoví? Předpisy ČD již delší dobu nesleduji, ale pevně věřím, že nikdo při smyslech, by tak otřesnou frázi nemohl uvést jako standard.

Je několik jiných, daleko méně nepřívětivých frází, které se dají ve vlaku použít.

  • „Dobrý den, vaše jízdenky prosím!“
  • „Hezké odpoledne, vaše jízdenky prosím!“
  • „Dobrý večer, dámy a pánové, poprosím vás o vaše jízdenky, děkuji.“

Naštěstí spousta průvodčích tyto fráze běžně používá, nicméně se najdou i tací, pro které je stále nepřekonatelným problémem použít slova jako „prosím“ nebo „děkuji“. Jeden z mých dobrých kamarádů označil frázi z nadpisu jako „gestapáckou“. Tak ostře ji myslím není třeba nazývat, nicméně vhodná je asi stejně, jako následující věty:

  • „Přistoupili?“
  • „Dobrý den, přistoupili?“
  • „Táák, jízdenky!“

A nebo také oblíbené trapné ticho po vstupu do kupé. Dveře se rozletí průvodčí kouká a pokyvuje hlavou. A po dotazu, zdali něco potřebuje, zahlásí: „No tak snad mi ukážete jízdenky, ne?!“

Poslední dobou jsem si oblíbil na otázku „Přistoupili?“ odpovědět „Ano.“. Zcela relevantní odpověď na otázku palubního personálu. Korunu tomu ovšem nasadil průvodčí, který na mé „Ano“ zareagoval „No tak šup!“. Když jsem ho ujistil, že opravdu netuším, co po mně chce, tak se mu z úst podařilo vysoukat „No přece jízdenku, nee?“ No to bylo hned jasnější. Předložil jsem platný „jízdní doklad“, pan průvodčí si jistě myslel něco o blbci a jelo se vesele dál.

Poslední story se týkala paní průvodčí, která si hrála na robota a navíc se s každým hned rozloučila. Představte si, že máte velkoprostorový oddíl, kde sedí asi šedesát cestujících. Vy sedíte na konci tohoto vozu a zhruba deset minut posloucháte „Dobrý den, vaši jízdenku. Děkuji. Na shledanou!“, „Dobrý den, vaši jízdenku. Děkuji. Na shledanou!“, „Dobrý den, vaši jízdenku. Děkuji. Na shledanou!“, a tak pořád dokolečka dokola. Za tak precizního robota by se nemusel stydět ani pan Čapek. A další věc. Je nesmysl se s zákazníkem při kontrole jízdenek loučit. Ve většině případů se totiž jedná většinou o první kontakt s tímto zákazníkem a zde je na místě pouze pozdrav, žádost o jízdenku a poděkování. Loučit se můžeme s klienty např. pomocí hlášení („Následuje stanice Praha hlavní nádraží, děkujeme, že… ***důležité informace*** …jménem Českých drah i jménem celého palubního personálu se s vámi loučíme a přejeme příjemný den!“), nebo při asistenci u výstupu. Dalším vhodným okamžikem pro rozloučení je např. moment, kdy před cílovou stanicí procházíme soupravou z jednoho konce na druhý.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *